Někdy, když se najím, mám pocit, že mě někdo vypnul. Přitom bych měla mít více energie. Sedím, koukám před sebe, přemýšlím nad kávou a říkám si: „Proč jsem po jídle tak unavená?“ Vždyť jsem se přece najedla proto, abych mohla fungovat dál. Jenže místo lehkosti přijde těžkost, nafouklé břicho, zpomalení a chuť si na chvíli lehnout. A pak samozřejmě přijde i ta známá otázka: „Snědla jsem něco špatného?“
Možná to také znáte.
Oběd nebo větší jídlo má být zdrojem energie. Jenže někdy se stane pravý opak. Tělo jako by místo nové síly spustilo úsporný režim. V hlavě mlha, v břiše těžko a v těle pocit, že by se nejraději na chvíli odpojilo.
A ne, nemusí to hned znamenat, že děláte všechno špatně.
Proč se po jídle někdy cítíme těžce a unaveně?
Únava po jídle může mít víc důvodů. Někdy je to kombinace toho, co jíme, jak rychle jíme, kolik toho sníme a v jakém režimu celý den fungujeme.
Velmi často nejde o jedno konkrétní jídlo, ale o celkový rytmus dne.
Ráno rychlá káva.
Dopoledne něco malého nebo nic.
Oběd ve spěchu.
Málo pití.
Málo vlákniny ve stravě.
Hlava plná úkolů.
Tělo neustále v napětí.
A pak přijde jídlo. Tělo dostane práci a vy najednou cítíte, že energie místo nahoru padá dolů.
Jídlo ve spěchu tělu moc nepomáhá
Když jíme rychle, tělo nemá moc času se připravit. Často spolykáme jídlo téměř automaticky, u počítače, mezi schůzkami nebo s telefonem v ruce.
A pak se divíme, že nám po jídle není dobře.
Rychlé jedení může vést k tomu, že sníme víc, než potřebujeme. Jídlo méně rozkoušeme a tím pádem má tělo s trávením víc práce. Někdy se přidá pocit plnosti, nafouklé břicho a těžkost.
Zkuste si někdy všimnout jedné věci. Nic si nevyčítejte. Jen to pozorujte a zeptejte se sami sebe: „Jak rychle vlastně jím?“
Nejde o dietu, ale o rytmus
Když se po jídle necítíme dobře, často nás napadne první řešení: měla bych držet dietu.
Ale možná není potřeba začít zákazem a omezením. Možná není potřeba hned všechno měnit. Možná stačí podívat se na základní věci, které se v běžném dni snadno ztrácí jako je pitný režim, pravidelné stravování, dostatek vlákniny na talíři, klidnější tempo při jedení a v neposlední řadě menší tlak na dokonalost.
To nejsou efektní rady, které zní jako rychlé řešení. Ale právě tyhle obyčejné věci často rozhodují o tom, jak se po jídle cítíme.
Vláknina je nudná, ale tělo ji pozná
Vláknina není zrovna téma, které by znělo sexy. Většina lidí si pod ní představí celozrnné pečivo, luštěniny nebo větu: „Měla byste jíst víc zeleniny.“
Jenže vláknina je důležitá součást jídelníčku a v běžném režimu jí často nemáme tolik, kolik bychom si přáli.
A kde ji vlastně najdeme? V zelenině, ovoci, luštěninách, semínkách, oříšcích, celozrnných potravinách nebo třeba v psylliu. Jenže ruku na srdce. Kolikrát během týdne máme opravdu pestrý talíř, dost zeleniny, dost vody a pravidelný režim?
Právě tady může dávat smysl začít jednodušeji.
Ne dokonalostí.
Ale jedním malým krokem.
Udělejte si se mnou malý 3denní test
Než začnete hledat složitá řešení, zkuste si tři dny po sobě všímat, co se děje po jídle.
Po obědě si položte 5 jednoduchých otázek:
- Jedla jsem v klidu, nebo ve spěchu?
- Vypila jsem dopoledne dost vody?
- Byla na talíři zelenina nebo jiný zdroj vlákniny?
- Snědla jsem přiměřenou porci nebo jsem jedla až ve velkém hladu?
- Jak jsem se cítila 30 až 60 minut po jídle?
Možná zjistíte, že problém není jedno konkrétní jídlo. Možná jen tělo dlouhodobě funguje v režimu, kde má málo vody, málo vlákniny, hodně spěchu a málo pravidelnosti.
A to je dobrá zpráva. Protože s tím se dá začít pracovat jemně.
Co můžete zkusit už zítra
Nemusíte od pondělí překopat celý jídelníček. Zkuste jen jednu věc. Dejte si dopoledne víc vody. U oběda zpomalte. Přidejte k jídlu zeleninu. Nechoďte k obědu úplně vyhladovělá. Zařaďte vlákninu postupně a sledujte, co vám dělá dobře.
Někdy není potřeba přidat další plán. Stačí ubrat tlak a přidat pravidelnost.
Jak do toho zapadá Serena?
Serena nevznikla jako dieta. Ani jako zázrak přes noc. Vznikla jako malý každodenní krok pro ženy, které chtějí do svého dne jednoduše zařadit více vlákniny. Je to vlákninová směs s chutí pomeranče a yuzu, kterou si můžete rozmíchat ve vodě a zařadit jako součást běžného režimu.
Když s vlákninou začínáte, ať se Serenou nebo bez ní je dobré jít pomalu. První dny klidně menší dávkou, zajistěte dostatečný příjem vody a zkuste jíst v pravidelnou dobu. Tělo nemusí dostat všechno najednou. Někdy mu víc vyhovuje jemný začátek.
Serena není náhrada pestré stravy. Není to řešení všeho. Je to jednoduchý rituál, který může pomoci přidat do dne to, co nám často chybí. Více vlákniny, více vody, více pravidelnosti a méně tlaku.
A teď malý krok pro vás
Zkuste si dnes po jídle všimnout jedné věci.
Přišla energie, nebo únava?
A pokud se v tom poznáváte, napište mi klidně na Facebook stránku Dobroty života. Zajímá mě, co po jídle nejčastěji řešíte vy. Právě z těchto běžných situací vznikají další články, tipy i témata, která mají smysl řešit.
A pokud chcete začít jemně, jedním jednoduchým krokem, můžete se podívat na Serenu.
Serena je vlákninová směs s chutí pomeranče a yuzu pro každý den, poku chcete do svého jídelníčku přidat více vlákniny bez extrémů a složitostí.
S přáním krásně prožitých dní
Hany
Jsem Hana Složilová, zakladatelka projektu Dobroty života. Pomáhám lidem hledat jednoduché a dlouhodobě udržitelné kroky ke zdravějšímu životnímu stylu. V článcích propojuji osobní zkušenost, praktický pohled a srozumitelné informace o trávení, vláknině, funkčních potravinách, cholesterolu, hubnutí a každodenní péči o tělo. Více o projektu zde.